Ložisko Lopušné-Pažite

Ložisko nevyhrazeného nerostu (stavební kámen) tvoří část kóty Malé Ostré, nacházející se nad vrstevnicí 460 m n.m. Geologické procesy vyformovaly tuto kótu do podoby bradla, vystupujícího morfologicky nápadně z okolních břidličnatých souvrství. Západní a severní svahy se strmě zdvihají z údolí ohraničujících potoků (Vadičovský na severním a bezejmenný na západním ohraničení), které zároveň tvoří místní erozní bázi s hydrografickým spádem od 450 do 400 m n.m. Sklon svahů kóty je do 45°. Svahy ze severní a západní strany ukončuje ostrý vrcholový hřeben SZ-JV průběhu. Celou plochu pokrývá smíšený listnatý les. Celkové převýšení kóty Malé Ostré od místní erozní báze je 185 m.

Největší mocnost suroviny je 75 m (na linii úzkého vrcholového hřebene kóty Malé Ostré), průměrná 38,7 m. Ve skutečnosti však surovina průběžně pokračuje i pod tuto úroveň, kde je možné, s ohledem na úložné poměry, očekávat analogický vývoj vrstev.

V širším okolí ložiska se od severu k jihu vyskytují tyto jednotky: nejsevernější je paleogén bystrické jednotky, za kterou následuje v převrácené poloze téměř celý vrstevní sled kysucké série bradlového pásma (alen až spodní mastricht), upadající strmě k severu. Jižněji (v pruhu severně od Žiliny ohraničeném dislokačními liniemi) vystupuje vyšší jednotka bradlového pásma, vyznačující se vývojem manínské série (svrchní apt – santon). Nejjižnější jednotkou sousedící s bradlovým pásmem je hričovsko-podhradský paleogén stáří ilerd – spodní priabon.

Hodnocené ložisko je součástí bradlového pásma Kysuckých vrchů ve vývoji kysucké série, které má klasický reliéf bradlových strukturně-erozních forem. Kóta Malé Ostré je jednou z početných vápencových bradel na západním ukončení tohoto pohoří.

Na jeho geologické stavbě se podílejí křídové a jurské sedimenty v převráceném vrstevním sledu. Od jihu k severu jsou to:

• břidličnaté vápencové prachovce až jílovité vápence s vložkami jemnozrnných až kalových skvrnitých vápenců, zařazené ke koňhorským vrstvám aptského stáří; souvrství tvoří jihozápadní ukončení ložiska a ke koňhorským vrstvám bylo začleněné analogií litologického vývoje,
• rohovcové skvrnité, celistvé až jemnozrnné vápence spodní křídy (neokom) s početnými břidličnatými vložkami (zejména ve vrchních polohách souvrství), které na severním okraji ložiska mohou postupně prolínat s tithonskými vápenci,
• kalpionelové světlešedé a světlezelenošedé tithonské vápence,
• červené hlíznaté vápence kimeridže tvoří lokální výskyty tenkých proplástků jako zavrásněné polohy.

Rozhodující zastoupení v geologické stavbě ložiskového prostoru má souvrství vápenců neokomu.

Z kvalitativního hlediska jsou hlavním surovinovým typem na ložisku vápence pro výrobu drceného kameniva (surovinový typ I). V jv. části ložiska vystupují vápence silně prostoupené polohami jílovců, jílovitých vápenců až jílovito-vápencových prachovců (surovinový typ II), které jsou podmínečně využitelné například pro zásypy, násypy a jako rekultivační materiál.

Užitkovou surovinou ložiska jsou vápencové horniny tří stratigrafických stupňů. Z hlediska petrografické charakteristiky jako i z hlediska kvalitativních vlastností tvoří však tyto vápencové horniny jednu užitkovou surovinu. V rozhodující míře jsou v ní zastoupeny skvrnité rohovcové vápence spodní křídy (neokom), které se mohou, podle litologického vývoje a geologického předpokladu, prolínat na severním ukončení ložiska s vápenci typu kalpionelových vápenců tithonu.

Surovina je uložená v geologických vrstvách proměnlivého sklonu a průběhu. Je tence až středně lavicovitá, postupně převážně středně lavicovitá, často tektonicky porušená. V porušených úsecích se přirozeně rozpadá na štěrkové úlomky různých rozměrů, jinak na ploché úlomky až bloky s tloušťkou odpovídající tloušťce geologické vrstvy – lavice.

Geologické vrstvy jsou uložené ve strmých, vztyčených a převrácených vrásách s generálním průběhem Z-V a s úklonem k severu. Jednotlivá souvrství jsou intenzívně, místy až detailně, zvrásněná. Různé formy vrás (úzké, strmé až vztyčené, stojaté „S“ vrásy, klínovité, ploché, ležaté až převrácené, drobné vrásové přesmyky, uzavřená úzká jádra vrás) je možno pozorovat ve stěnách lomu. Vrstvy mají generální průběh V-Z se sklonem většinou k severu (v normální poloze k jihu). Variabilita hodnot směru a úklonu vrstev je značná, směrové odchylky v některých křídlech vrás jsou až 90°, sklony vrstev od 5° (řídce) do 80-90°, většinou od 30° do 70°. Vrstvy geologicky mladší (koňhorské) jsou na ložisku v pozici geologického podloží, vrstvy starší tvoří nadloží, resp. vystupují jako tektonicky redukované zbytky (jádra drobných vrás) v geologicky mladším souvrství. Převrácený sled vrstev je výsledkem velkých vrásových pohybů, způsobujících výrazné porušení hornin ložiska. Projevem primární nestability při usazovaní hornin jsou početné břidličnaté a jílové proplástky, tvořící resp. vyplňující mezivrstevní polohy ve vápencích.