Lithium v České republice

Společnost GET se aktivně účastní hodnocení surovinových zdrojů, vyhledávání a průzkumu ložisek lithiové rudy v České republice. Významným výsledkem této činnosti je vymezení nových ložisek Cínovec-východ v Krušných horách a Krásno-Koník ve Slavkovském lese.

V souvislosti s rozvojem nových technologií v posledních desetiletích zaznamenáváme zvýšenou poptávku po řadě nerostných surovin, které byly až donedávna na okraji zájmu. Značná pozornost je věnována lithiu, které je považováno za téměř strategickou surovinu. Na území České republiky existují významné výskyty lithiové rudy, většina z nich je však nedostatečně prozkoumána a vyžaduje přehodnocení. Nejvýznamnější ložiska jsou známa v revírech Cínovec a Krásno-Horní Slavkov.

V obou těchto oblastech (Krušné hory, Slavkovský les) je lithium vázáno na slídové minerály řady siderofylit-polylithionit, které jsou známé pod souhrnným označením cinvaldit (zinnwaldite).

Cinvaldit jako lithná ruda byl na Cínovci získáván už v polovině minulého století. Vlivem zvýšeného zájmu o lithium jako strategickou surovinu byla k jeho získávání v letech 1958-1960 zavedena technologie flotace. K výrobě koncentrátu se používal postup ruční třídění → rozdružování v těžkých kapalinách → pěnová flotace (Tichý et al. 1968).

Zpočátku se ročně vyrábělo kolem 1 200 tun koncentrátu s kovnatostí 1,25 % Li. Výroba se zvyšovala až na 4 400 t/rok, od roku 1962 však postupně klesala a v r. 1966 byla úplně zastavena. Koncentrát byl zpracováván na uhličitan a další soli lithia v chemickém závodě Spolana v Kaznějově (Götz a Matějka 1964).

Současná světová výroba lithia pochází převážně ze solanek s obsahy cca 0,06–0,15 % Li. Silikátové rudy spodumen, polucit, lepidolit jsou též zdrojem rubidia a cesia, nejčastěji jsou však přímo používány v pokročilých keramických a sklářských technologiích (Starý et al. 2010). Slouží jako tavidla při výrobě ohnivzdorných skel, pyrokeramiky a emailů. Využití cinvalditu v keramice a sklářství je vyloučeno pro vysoké obsahy železa (kolem 12 %), které však výrazně napomáhají velmi dobré upravitelnosti rudy pomocí magnetického rozdružování (Botula et al. 2005). Výroba uhličitanu lithného, základního obchodovatelného produktu, z cinvalditového koncentrátu je lákavou alternativou, zvládnutou prozatím na experimentální úrovni. Cinvalditový koncentrát se zpracovává metodou kalcinace se síranem a hydroxidem vápenatým za zvýšeného tlaku a teploty okolo 350 °C. Produkt je následně loužen horkou vodou a získaný výluh je podroben krystalizaci. Tato metodika na rozdíl od tavení se síranem sodným není tak energeticky náročná a především při tomto procesu nedochází k rozkladu fluoritu a tím k úniku toxického fluoru. Současně veškeré Fe přechází na nerozpustné sloučeniny, a tak se nedostává do výluhu.